Život ve zkratce (text time-lapse)

Neustále se něco děje... pořád se něco mění... Poučujeme se z chyb... nebo v poučení alespoň doufáme...

Snažíme se z přežívání udělat žití...

A tohle je můj život... ŽIVOT JEDNÉ ČEŠKY.

zdroj obrázku: weheartit.com

↠1991
Narodila jsem se roku 1991 a rodiče mi dali jméno Nikola. Bydlela jsem v panelákovém bytě v malém  městečku v Ústeckém kraji > Litoměřicko (to je můj domov a vždy bude). Štěstím bylo že 2ze3 babiček žijí na vesnici. V pohodě se k nim dojede na kole... a ja jsem spíš ten typ co radši vesnice/malá města než velkoměsta.

↠1997
Na dětství vzpomínám ráda. Celkově na dobu "před internetem". Všichni si byli tak nějak blíž.
Když jsem chodila do první třídy, narodil se mi brácha.
Do prvního stupně základní školy bylo vše fajn. Měla jsem kamarádky spolužačky (ze stejného paneláku hned dvě), chodily jsme společně na kroužek (v páté třídě Sokolský slet a vystoupení na Strahově v šíleně růžových bodýčkách,cvičkách a vysokých ponožkách :D), blbnuly před barákem, hrály si na seriál Čarodějky, a pořádaly přespávačky.

↠2003
Druhým stupněm základky to šlo do kopru protože se tvořila třída C do které šla děcka z vesnic kde měli školy jen do 5té třídy a jasně že já byla jediná z naší party co tam šla abych třídu doplnila (protože jsem byla na začátku abecedy a podle ní se to dělilo). Kamarádství utichlo... Prožít všechna ta léta kdy ti je "náct" bez kamarádek bylo hodně špatný. Naštěstí se brzo přistěhovala holka s kterou jsem si celkem sedla.
V tý době se do domácností začali dostávat počítače a internet.
Kolem roku 2003 jsem psala blogy a trávila čas na ICQ s internetovými kamarády. Taky jsem si vyrazila zub u babičky na zahradě (zubař to podělal, zachránila mě jiná paní zubařka a jsou z toho nakonec 3 zuby pryč = můstek).
Jezdila jsem taky na tábory kde jsme se každý rok potkávali s těmi samými lidmi, skvělý časy! Dovádění po lesích co vypadali jak z Pána Prstenů, strkání psaníček klukům pod dveře (oni nám naoplátku strkali max. jejich smradlavý ponožky), stezky odvahy a táboráky <3 taky bublanina z borůvek co jsme sami nasbírali <3

↠2005
V té době mě zachránila holka z Prahy. Tehdejší přítel její mamky koupil sousedící barák naší prababičky. Jezdili na vesnici o víkendy a já se přes týden netěšila na nic jiného než že zas budem blbnout s kolenama špinavýma od trávy na nejrůznějších bojovkách co jsme si sami vymýšleli. Hrát fotbal s klukama z vesnice a jen se tak flákat a drbat na místě kterému jsme říkaly Drbožka <3.
Když jsem v roce 2006 vycházela základku (nesouhlasím s tím že by si 15ti-leté "dítě" mělo vybrat co bude dál dělat, když právě následující roky se ty názory mění hodně často) netušila jsem co dál, tak jsem začala chodit na jedinou střední školu co u nás byla >>> obchodka = peklo <<<. Co mě to napadlo jít na tak příšernou školu kde jsem jeden rok dělala dokonce opravky z účetnictví a odmaturovala s odřenýma ušima? Aha už vím... byla pět minut od bytu = miluju spánek <3
"Partu" jsem zase měla jen v období kdy jsme všichni blbli na 3D chatu jménem IMVU. Parta úžasných lidí s kterými jsme pak pořádali i reálné srazy mimo počítač. Na tohle naopak ráda vzpomínám. Bohužel se parta časem rozpadla...

↠2010
Po škole v malém městečku práci nenajdete snadno, takže co uděláte když nemáte motivaci na nic víc? Jdete do fabriky! = peklo II. Vydržela jsem tam 5 let a musím říct že jsem se tam docela vypracovala, zvládala jsem pak už veškerou práci s vesmírou rychlostí. No fakt, vážně :D.
Nerada na to období vzpomínám protože mi dokazuje jak moc jsem ztratila času kdy šlo s životem ještě něco dělat... (ještě dodám že od svých 22 let jsem bydlela sama v bytě 1+1 za nehoráznej nájem, takže vlastně ani nic nenašetřila)
Nějaká ta láska taky byla, ale i na to nerada vzpomínám... vztah na 300 km... další vztah plný lží a přetvářky... šmarja pano fuj s láskou pryč, ale i tím si člověk musí projít...

↠ 2015
 jsem začala občas streamovat na stránce twitch.tv. Které se věnuji pořád a teď dokonce více. Máme tam svou netopýří komunitu a strašně moc ji zbožňuju <3

↠2016
Zpět k lásce... Jeden ze "vztahů" odkazuje na Skotsko, kde jsem se trápila půl roku. Když jsem chtěla začít něco dělat se svým životem a dala výpověď v té fabrice (konec roku 2015). Odjeli jsme s mým ex do Skotska kde začínal svůj nový život také jeho bratr. Právě díky známým jsme tam bydleli v malém bytě a dá se říct že skoro za barákem bylo moře. Nádhera. Až na to že asi po 10ti dnech jsme se tam s ex rozešli :D. Zbytek Skotska jsem přemýšlela co budu dělat dál? Zachránil mě až kurz který mimochodem byl zadarmo! Byl to kurz angličtiny 2h týdně. Kde jsme se u zápisu poznaly s holčinou z ČR která přijela do toho samého města pouze 14dní po nás :D. Nechtěla jsem odjet dřív protože i přesto že jsme se rozešli a bylo to další peklo, měla jsem to tam ráda, líbilo se mi to tam a všechno tam mi otevřelo oči. Byla to taková má cesta s cílem kde najdu své lepší já a rozhodnu se co dál. Ale o tom v jiném článku, kde napíšu o rozdílech česko x skotsko + a o tom jak jsem se zase (ne)změnila ;)
Ze Skotska jsem se vrátila v roce 2016 v létě a poznala osobně mého nynějšího přítele s kterým jsem si po tu dobu jen volala a psala. Volný byt který jeho rodina nevyužívala byl startem mé etapy života v Praze. Najednou jsem taky byla (a zatím jsem) "holka z Prahy".

↠2016-2017 jsem tu chodila na každodenní kurz Aj (ve Skotsku se ji nenaučíte, jsou tam všade poláci a pákistánci ... a ten kurz tam byl sice úžasnej ale málo častej :/). Škola v ČR mi absolutně nevyhovovala takže moje docházka tak vypadala. Při škole jsem měla pouze brigády které mám doposud...

↠2018 čas běží a já pracuji brigádně pro úžasnou rodinu s dvěmi dětmi, které vodím ze školy domů a na kroužky. Strašně mě to baví a ráda bych si jednou udělala rekvalifikaci na mimo-školní pedagogiku abych mohla pracovat právě s dětmi třeba i ve školní družině.

↠2019 listopad a já nacházím na těhotenském testu dvě čárky. Když jsme o dětech v říjnu mluvili a řekli si že tomu necháme volný průběh, nečekali jsme že to půjde až tak rychle.

↠2020 10. 8. se mi narodil syn! Tomášek, 4020g, 51cm. 

↠2022 byl zatím nejhorší rok v mém životě. Určitě. Na začátku roku jsem přišla o prababičku a pouhý týden na to o dědu. Ke konci roku zemřela i dědy žena, babička. Pořád si nedokážu připustit že tu nejsou. Je to jakoby odjeli na nějakou dlouhou dovolenou a já čekám kdy se vrátí. Prababičce by bylo 97 let. Už mi nebude vyprávět jak měli maso jen v neděli a jak pracovala u sedláka. "May we meet again" ♥♥♥

↠2023 další šílenej příšernej rok. Začala jsem znovu hledat samu sebe, protože syn začal být samostatnější a začal chodit do školky. Čas neúprosně letí T_T. Rozhodovala jsem se co dál dělat. </3.

↠2024 říkám vám, tenhle rok bude můj! 4 je mé oblíbené číslo a já udělám vše pro změnu.

Co tuhle obyčejnou Češku čeká dál?  

Tak to uvidíme!

Vítej v mém životě, ŽIVOTĚ JEDNÉ ČESKY...